Nemusíš pokaždé podat výkon nebo se pořádně zapotit. Někdy máš chuť rozproudit energii, jindy se jemně rozhýbat a všimnout si, kde se celý den držíš v napětí.

A když je venku tma, prší a cesta na lekci se zdá být příliš dlouhá? Můžeš zůstat doma. Odsunout židli, pustit hudbu a dopřát tělu chvíli pohybu.

Moje vášeň k tanci mě zavedla do New Yorku, Los Angeles, na Jamajku i do Londýna, kde jsem se vzdělávala v komerčních tanečních stylech. Celou dekádu jsem budovala svou taneční identitu a soustředila se na výkony a kariéru.

V určitém období jsem ale začala hledat něco hlubšího než hezký vizuál, dokonalé pohyby, potlesk nebo uznání ostatních. Pro mě jako profesionální tanečnici bylo těžké opustit komerční scénu a začít se pohybu věnovat jinak. Vnitřně jsem to ale nesmírně potřebovala.

V určitém období života jsem tančila jen pro sebe a postupně přehodnocovala svůj vztah k tanci i k sobě. Tohle období mi nakonec přineslo opravdu hodně. I díky němu dnes tolik miluju chvíle, kdy se můžu pohybem vyjádřit autenticky, aniž by mi do toho vstupoval vnitřní hodnotitel, vychovaný úplně jiným přístupem k tanci.

Taneční techniky jsem ale neopustila. Naopak, ve svém učení lidem ukazuji, jak mohou tyhle dva světy propojit. Jak se učit, rozvíjet své pohybové možnosti a zároveň si zachovat vlastní prožitek, ryzost a upřímnost.

Za poslední roky jsem navíc vypozorovala, že když se studenty nejdřív budujeme vztah k vlastnímu tělu a dáme mu prioritu, i náročnější techniky si pak často osvojují mnohem rychleji. Vnímání těla tak pro mě není jen doplněk k technice, ale základ, ze kterého můžeme společně vycházet.

A právě tenhle přístup můžeš ochutnat i v mých lekcích. V mém vedení se potkává energie a hravost s jemností a pozorností k tělu. Někdy se učíme konkrétní pohyb a zkoušíme něco, co nám zatím není vlastní. Jindy zpomalíme a vnímáme, jak se při tanci skutečně máme. Obojí se přirozeně prolíná - učíme se nové pohyby a zároveň hledáme, jak v nich být samy sebou.